Příběhy bezpráví 2015

Příběhy bezpráví

foto viz fotogaletie

Také v letošním roce se naše škola zapojila do celostátního projektu Příběhy bezpráví, v rámci kterého jsou žákům a studentům prostřednictvím dokumentů i hraných filmů přibližovány události moderních československých dějin.

Tématem pro letošní rok byl vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následná sovětská okupace.  Žáci z 8.A a 9.B zhlédli tři krátké dokumenty – střihový dokument U nás pomáhali taky, filmový týdeník z roku 1968 a snímek Ticho věnovaný oběti Jana Palacha.

Přivítali jsme také vzácného hosta římsko-katolického kněze Jana Píšku, který vypravoval o svých zážitcích z této doby a následné emigraci.

 

Očima žáků – výběr z reakcí:

 

„Pán, který k nám přišel, byl velice sympatický a bylo dobré, že všechno, co vyprávěl, bylo to, co zažil a nebylo to načtené z knížek.“

„Většinu věcí z filmů jsem znal, proto se mi více líbilo vyprávění hosta. Například jak sundával značky a jak se dostal do emigrace do Itálie nebo jak italské noviny otiskly zprávy o upálení Jana Palacha.“

„Bylo dobré poslouchat Jana Píšku, protože nám říkal, jak to bylo, jak to viděl on vlastníma očima, jak to prožíval on sám a některé věci, co nám vyprávěl, byly i legrační – jak stopoval na dálnici a zapomněl na to, že němečtí policisté mají zelená auta.“

(8.A)

 

„Myslím si, že připomínání nedaleké minulosti 20. století je velice důležité. Naše znalosti nám pomáhají v rozhodování v současné situaci. Jsem ráda, že jsme měli možnost zhlédnout filmy s autentickými záběry. Porovnávala jsem je s vyprávěním svých prarodičů. Potěšila mě odvaha a oddanost Čechů, kteří udatně bojovali za svobodu, pravdu a za náš celý národ. Všechny tři snímky mě něčím překvapily. První samozřejmostí, s kterou vojska vtrhla do naší země, druhý odbojem Pražanů a třetí beznadějí a smutkem písně Ticho. Setkání s pamětníkem bylo důležitou složkou besedy. Odnesla jsem si z ní mnoho zajímavostí a faktů. Doufám, že se na hrůzy roků okupace nezapomene.“

„Včera jsme se zúčastnili moc pěkně připravené přednášky. Dohromady jsme viděli tři krátké filmy, z kterých mě asi nejvíc zaujal ten druhý. Byly v něm obsaženy záběry přímo z roku 1968, které se mě opravdu dotkly. Také byl pozvaný host, jeho vyprávění se mi víc než líbilo. Všechno popisoval naprosto do detailů až tak, že jsem si všechno dokázala živě představit. Celkově se mi přednáška líbila, zaujala mě a byla poučná. Akorát mě mrzelo, že pán hovořil celkem krátce. Přišlo mi, že filmy si můžeme pustit i ve škole, ale takovéhle vyprávění uslyšíme možná jen jednou za život.“

(9.B)