Kladenská veverka 2010

Výsledky Kladenské veverky

Do letošního ročníku bylo zasláno 4 125 prací (výtvarných,
literárních a fotografických). Žáci naší školy zopakovali loňský
úspěch a opět se umístili na prvních místech v literární části
soutěže.
Blahopřejeme.

Blahopřejeme také Anežce Kubáčové z 2.C, která se svojí koláží
obsadila druhé místo ve výtvarné soutěži v kategorii 6 – 8 let.

Výsledky literární soutěže:
Kategorie 8 – 11 let
1. Michaela Kvapilová, 6.C
2. Lucie Hanáčková, 6.C
3. Dominika Doskočilová, 6.C

Kategorie 12 – 14 let
Cena ředitelky Městského divadla v Kladně (věnovala Mgr. Blanka
Bendlová)
Tereze Čermákové, 8.B

1. Sára Andělová, 8.C
2. Dominika Nobilisová, 9.C
3. Vít Hlaváč, 8.C

L.Hanáčková
Zachráněné srnčí mládě
Byl krásný slunečný den. Jela jsem lesem na kole, když vtom najednou jsem spatřila nějaký „předmět“, který ležel na zemi. Hýbalo se to. Zdálo se, že jde o zvíře. Bylo to srnčí mládě. Nevěděla jsem, co mám dělat. Měla jsem strach. Už, už jsem se chtěla obrátit a jet zpátky, když najednou ve mně vzplanul pocit,že mám tomu zvířeti pomoci.
A proto jsem se k němu opatrně přiblížila a viděla, že je zraněné. Hned jsem vytočila číslo na veterináře ve svém mobilním telefonu. Pan veterinář MVDr. Jaroslav Plachý slíbil, že dorazí za pět minut. A taky, že ano. Pan veterinář přijel. Hned jsme naložili srnčí mládě do jeho auta. Kolo jsem schovala do křoví a rychle jsem pospíchala do auta. Za chvíli jsme byli na veterině. Srnčí mládě nejprve v ordinaci omyli a pak mu vyčistili ránu. Zranění bylo velmi vážné a já o něj měla strach. Pan veterinář řekl, že srně musí hned na operaci. Plná napětím jsem čekala v čekárně, až se otevřou dveře. Čekala jsem tam snad věčnost. V krku jsem polkla, abych zadržela slzy. A najednou se dveře otevřely a v nich pan veterinář s pohledem, ze kterého se nedalo nic vyčíst. Šla jsem mu naproti. Když jsme byli už u sebe dost blízko, pan veterinář se zatvářil smutně a já začala brečet. Když vtom najednou s úsměvem povídá: „Zachránila jsi mu život a můžeš mu dát nějaké jméno. Tedy jí. Je to holka.“ Napadlo mě, že jí dám jméno Amálka podle dnešního dne, protože Amálie měla dnes svátek. Ten den bylo 10.7.2010.
Za týden jme jeli Amálku odvést zpátky do lesa. Já si tam teprve vyzvedla kolo, naštěstí jsem ho našla na místě, kde jsem ho schovala. Ale větší štěstí určitě bylo, že jsme zachránili Amálku.
O měsíc později jsem zase jela na kole lesem a potkala jsem Amálku. Určitě to byla ona. Poznala jsem jí podle tří bílých skvrn, co měla na zádech. A od té doby ke mně pokaždé Amálka přiběhne, když jedu lesem a jde se mnou.

Vystoupení 3.B pod vedením p.uč. Kučerové Kateřiny

 

Koláž A.Kubáčové