Úspěch v soutěži Spící spravedlnost

Úspěch Kateřiny Burešové v celostátní literární soutěži

Jak už jsme informovali, žáci naší školy se zúčastnili literární soutěže pod názvem Spící spravedlnost, kterou vyhlašovalo nakladatelství Fragment.

 

Velkého úspěchu dosáhla Kateřina Burešová, žákyně 8. B, která zvítězila v kategorii 8. tříd. Dne 21. ledna se zúčastnila slavnostního vyhlášení v budově Ústavního soudu v Brně. Jako ocenění získala poukaz na knihy z nakladatelství Fragment v hodnotě 2000 korun, který převzala z rukou předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Díky Kateřině budeme moci také doplnit novými knihami naši školní knihovnu, a to v hodnotě 5000 korun. Blahopřejeme a děkujeme. Přejeme hodně úspěchů v další literární tvorbě. Děkujeme také Mgr. Jaroslavě Horákové, vyučující českého jazyka, pod jejímž dohledem práce vznikla.

    

Vůbec mě nenapadlo, že bych mohla v soutěži Spící spravedlnost vyhrát. Když jsem se to dozvěděla, měla jsem opravdu velkou radost. Moc jsem se těšila na pondělí, kdy jsem měla převzít cenu z rukou předsedy Ustavního soudu Pavla Rychetského. Do Brna jsme s rodiči vyjeli brzy ráno, abychom si ještě prohlídli centrum města. Po obědě jsme zamířili do budovy Ústavního soudu, kde se pomalu scházeli všichni vítězové se svými rodiči a učiteli. Každý z nás byl trošku nervózní a zároveň plný očekávání. Po rychlé bezpečnostní prohlídce nás odvedli do menší zasedací místnosti, kde na nás čekali tři pánové. Martin Vopěnka, autor románu Spící spravedlnost, Pavel Nýč, ředitel nakladatelství Fragment a JUDr. Pavel Rychetský pod jehož záštitou se soutěž konala. Každý z nich krátce promluvil a poděkoval nám za to, že nejsme lhostejní ke svému okolí. Poté začalo samotné vyhlášení. Do soutěže se přihlásilo 38 škol z celé České republiky a celkem přišlo 98 prací. Vítězů bylo dvanáct, v každé věkové kategorii od páté do osmé třídy. Zajímavé bylo, že mezi oceněnými nebyl žádný kluk. Práce prý byly opravdu velice zdařilé a týkaly se různých témat, například životního prostředí nebo vztahu ke zvířatům. Já jsem napsala úvahu o opuštěnosti ve stáří. Myslím si totiž, že bychom staré lidi neměli vyčleňovat ze společnosti, neměli bychom je kvůli naší sobeckosti a pohodlnosti zavírat do domovů důchodců. Po slavnostním vyhlášení nás čekala prohlídka budovy Ústavního soudu. Byli jsme v zasedacím sále, kde se společně schází všech patnáct ústavních soudců. Dozvěděli jsme se, že ročně k nim přichází kolem deseti tisíc soudních spisů. Každý má proto k dispozici tři asistenty. Nahlédli jsme také do pracovny jednoho ze soudců, který například musí společně se svými spolupracovníky pročítat spisy, které mají až 600 tisíc stránek. Zajímavá byla také soudní síň, kde byla vzadu menší místnost s mřížemi. Tam totiž přivážejí speciálním výtahem věž ně, kteří se také občas zúčastní soudního jednání. Prohlídka i vyhlášení bylo velice zajímavé. Domů jsem se vracela s hezkou vzpomínkou a také s pocitem, že jsem něco dokázala.  Zážitky  sdělila: Katka Burešová